Výkonnostní zkouška v Graflingu

Na loňské okrskové soutěži hasiči z partnerské obce Grafling předvedli ukázku výcviku zásahové jednotky na úrovni prvního stupně. Zároveň nabídli, v případě zájmu ze strany Dolan, uspořádat společné cvičení této zkoušky v Graflingu. Obec Dolany s tím souhlasila a přislíbila účast svých zástupců.V průběhu prosince loňského roku začaly chodit první podrobnější informace o této akci. Zhlédli jsme první videa z této zkoušky a dostali jsme podklady. Po zhlédnutí videí jsme usoudili, že by absolvování nácviku mohlo být dobrou zkušeností. Lákalo nás vyzkoušet si něco nového. Oznámili jsme veliteli zásahové jednotky Obce Dolany Petru Bulínovi, který byl pověřen organizací a nácvikem, že pokud to bude možné, rádi se zúčastníme.První schůzky ohledně této akce se zúčastnil z našeho sboru  Josef Maršálek ml. Kvůli časové vytíženosti ale účast odmítl. Dalšího setkání se účastnil Roman Goč a Luboš Tůma, kteří upozornili na skutečnost, že z našeho SDH má zájem více členů. Velitel zásahové jednotky souhlasil a zařadil Pavla Brejchu a Václava Voráčka jako náhradníky. Byl stanoven termín prvního tréninku na tuto akci. Na něj jsme dorazili všichni čtyři s tím, že Pavel Brejcha a Václav Voráček chtěli vidět, jak příprava probíhá. O to větší překvapení bylo, když se na tréninku sešlo přesně 7 lidí + velitel (zkoušku vykonává 8 hasičů, strojníka dodá sbor z Graflingu). Z náhradníků se rázem stali účastníci akce. První trénink byl spíše seznámením s celou problematikou, zároveň se domluvil termín tréninků přímo v Graflingu s tamní technikou. Celkem byly domluveny tři cesty do Německa, na poslední z nich byla plánována závěrečná zkouška. V předvečer první cesty doplnil sestavu ještě Marek Bureš (náhradou za Karla Končelíka, který musel do práce).  V Graflingu jsme se setkali s paní Vackovou, která byla naší překladatelkou a člověkem, který celou akci domlouval. Německé výkonnostní zkoušky jsou rozděleny do několika kategorií a několika odvětví. Naše skupina se pokoušela o složení první úrovně, která je základem pro přijetí hasiče do výjezdové jednotky obce.

Zkouška samotná se skládala ze tří částí:

  • praktická znalost uzlů, kdy každý ze členů musí znát a v časovém limitu zavázat předem určený uzel
  • simulace požáru vedlejší budovy, kde nejsou životy v ohrožení. Zde se musí zabezpečit místo zásahu výstražným světlem a trojúhelníkem, dále napojit zásahový automobil na zdroj vody, což byl v našem případě nadzemní hydrant, a rozvinutí tří útočných proudů,  pomocí kterých se musí sestříknout připravená značka. Celý zásah je doplněn o množství povelů vydávaných jak velitelem jednotky, tak každým velitelem jednotlivých proudů. Na samém začátku cvičení bylo domluveno, že povely budou přeloženy do češtiny a rozhodčí obdrží překlad pro kontrolu.
  • třetí disciplínou je sestavení sacího vedení pro případný odběr vody z přírodního zdroje. I tato část obsahovala množství povelů. Nutno podotknout, že pro nás nebyla takovou neznámou jako předchozí útok, jelikož se velice podobala tomu, co známe z našich soutěží.

První den jsme bohužel kvůli nepříznivému počasí vyzkoušeli jen uzle a sestavení sacího potrubí. Ve volném čase jsme se dozvěděli hodně o fungování tamních hasičů a podrobně jsme si prohlédli jejich techniku.
Při druhé návštěvě jsme již vyzkoušeli celý průběh zkoušek. Po prvotních rozpacích a chybách jsme s pomocí místních do celého systému postupně pronikli. Záštitu nad námi převzal a naším hostitelem v Graflingu byl Frank Locklair. Pilně nás ke zkoušce připravoval, upozornil nás, že v Německu nejde tak o rychlost, ale spíše o preciznost a zvládnutí zadaných úkolů. K tomu slouží velké množství povelů, jejich opakováním každý člen družstva ví, co má dělat.

Na třetí návštěvu byla naplánovaná samotná závěrečná zkouška. Vyráželi jsme z Malechova okolo 13. hodiny. Sraz v Graflingu byl ve 14 hodin s tím, že před samotnou zkouškou bude možnost opět vše procvičit. V 18 hodin proběhne závěrečná zkouška. Při našem příjezdu bylo před místní zbrojnicí několik místních hasičů, paní překladatelka nás informovala o tom, že i oni budou ten den skládat zkoušku, ale z jiného odvětví. Cílem jejich zkoušky byl nácvik zásahu při dopravní nehodě a vyproštění jejích účastníků z vozu. Tato zkouška se skládala z praktické a teoretické části. Byla na vyšším stupni než ta naše. Každý z hasičů si losoval svoji funkci a úkol při zásahu. Zároveň i jednotlivou otázku z teorie. Místní nám ještě cvičně předvedli průběh zásahu a pak už jsme si i my několikrát vyzkoušeli všechny discipliny. Okolo půl šesté se začali k hasičárně scházet místní lidé, funkcionáři i rozhodčí. Akce byla součástí programu přeshraniční spolupráce a byla mediálně prezentována. Dorazila proto i redaktorka místních novin. Přijela i posádka fanoušků našeho sboru, kteří se chystali celou akci zdokumentovat, za což jim děkujeme. Chvíli před termínem zkoušky dorazil i hlavní rozhodčí. Patří mezi nejvyšší činovníky hasičů okresu Degendorf. Zkouška byla až od 18 hodin, protože  se před tím účastnil akce místních včelařů. Konečně jsme mohli jít na věc.

Při první disciplíně, vázání uzlů, byla na některých členech znát ještě nervozita. Přece jen od dob, kdy na soutěžích vázali uzle v družstvech dětí uběhl nějaký čas. Všichni však svůj uzel zvládli bez trestných bodů a mohli jsme pokračovat.
Při požárním útoku z nás však nervozita opadla, přece jen voda je pro hasiče známý živel a práci s hadicemi má většina z nás v krvi. Celý útok jsme splnili bez problémů a se značnou časovou rezervou, na splnění úkolu je vymezeno 5 minut, náš čas někde okolo 2,5 minuty byl bezproblémový. Při konečné kontrole rozhodčích nám zatrnulo. Rozhodčí zjistili, že jedno z výstražných světel nesvítí, což by znamenalo trestné body a případnou komplikaci. Kluci, kteří je umísťovali, však byli na 100 % přesvědčeni, že ho zapínali. Po kontrole rozhodčím byla tato skutečnost potvrzena s tím, že závada je na světle. Toto nepoškodilo hodnocení provedení disciplíny. Sbalili jsme následně všechno vybavení, kdy i tato část má v Německu daná pravidla. Není na čas, ale musí obsahovat určité náležitosti. Pak jsme se mohli přemístit k poslední disciplíně.
Sestavení sacího vedení již měla být jen formalita. Člověk ale nikdy neví. Této části se účastní jen šestice hasičů a velitel. Kluci nenechali nic náhodě a vše klaplo tak, jak mělo. Na závěr se zkouší těsnost vedení, což bylo již v kompetenci německého strojníka. Technika, se kterou jsme běhali, má již nejlepší roky za sebou, ale je stále plně funkční a slouží jako záložní.  Proto se u ní projevila mírná netěsnost. Rozhodčím se úplně nezamlouvala, přesto přimhouřili oko a poškádlili strojníka Pepu, ať si to dá do pořádku.

Celý průběh zkoušky byl vyhodnocen jako úspěšný pro získání dané odbornosti.

Poté složili úspěšně zkoušku i kolegové z Graflingu a jak je údajně po zkoušce tamní zvyk, mohli jsme se přesunout do místní restaurace na společnou večeři. Zde došlo k  mnoha proslovům a gratulacím. Místním hasičům byly předány odznaky způsobilosti a orazítkován služební průkaz, který je opravňuje k vykonávání daných funkcí v zásahové jednotce. Nám bylo jen pogratulováno s tím, že odznaky dostaneme na naší okrskové soutěži, na kterou se naši němečtí kamarádi dostaví, a budeme to moci společně oslavit.

Tato akce byla našimi členy hodnocena velice kladně, hlavně z důvodu získaných zkušeností a nahlédnutí do systému bavorského dobrovolného hasičstva. Od našeho není tak rozdílný. Má výhodu ve větší finanční podpoře státu, krajů i obcí. Můžeme doufat, že tento trend také jednou doženeme.

Foto a video 

Komentáře nejsou povoleny.